AES Maritza East 1 je uhelná elektrárna nacházející se přibližně 250 km východně od Sofie. Původní elektrárna byla součástí státního energetického komplexu budovaného v oblasti Stara Zagora od roku 1952. V blízkosti hnědouhelného povrchového dolu zde postupně vyrostly 3 uhelné elektrárny – Maritza Iztok 1, Maritza Iztok 2 a Maritza Iztok 3. V posledních desetiletích prošly všechny zmíněné elektrárny různými stupni modernizace a dnes je tento komplex největším v jihovýchodní Evropě. Maritza Iztok 1 byla koncem minulého století privatizována, v roce 2006 zde americký investor AES Corporation zahájil výstavbu dvou 335 MW bloků. Nová elektrárna o celkovém výkonu 670 MW byla oficiálně uvedena do provozu v roce 2011 a její produkce dnes představuje 9 % elektřiny vyrobené v Bulharsku.
Součástí projektu nové elektrárny bylo také vybudování úložišť pro odpad vznikající při spalování uhlí a zařízení na jeho zpracování. Ukládaným odpadem je zde směs popílku a energosádrovce, které elektrárna ročně vyprodukuje kolem 3 milionů tun. Nedílnou součástí stavby úložiště je realizace těsnicího systému, jehož úkolem je zajistit spolehlivou ochranu půdy, povrchových a podzemních vod. Těsnicí systém tvoří geologická bariéra, umělá těsnicí bariéra – polymerní geosyntetická izolace z PE-HD (vysokohustotní polyetylen), ochranná geotextilie, drenážní vrstva z kameniva frakce 5/50 a separačně-filtrační geotextilie.
Výběrové řízení na dodavatele těsnicího systému bylo náročné, úspěch nakonec slavilo partnerství bulharské realizační firmy a českého výrobce geosyntetik. JUTA dodala pro tento projekt osmimetrovou geomembránu JUNIFOL PEHD (vyrobenou v souladu s americkým předpisem GRI-GM13) a polypropylenovou netkanou geotextilii geoNETEX A PP.
