Při výstavbě dopravních cest se v široké míře uplatňují různé geosyntetické výrobky. Například u pozemních komunikací oddělují separační geotextilie hrubozrnný materiál násypu nebo ochranné vrstvy vozovky od jemnozrnné zeminy podloží a brání tak jejich postupnému promíchávání při hutnění a cyklickém zatěžování dopravou. Jednotlivé vrstvy si tak dlouhodobě uchovávají své návrhové vlastnosti. Při zabudování do stavby plní geotextilie kromě separační funkce neoddělitelně také funkci filtrační.
Pro zabudování geotextilií do staveb existuje v Evropě řada národních systémů či norem definujících konkrétní požadavky na tyto výrobky. Vybrané systémy mají dlouholetou tradici, opírají se o praktické zkušenosti s testováním výrobků jak na staveništích, tak v laboratořích při definovaných okrajových podmínkách. V průběhu let byly jednotlivé systémy několikrát revidovány a v návaznosti na evropskou harmonizaci v oblasti stavebních výrobků sladěny s předpisy Evropské unie, především v oblasti zkušebních norem.
Pro geotextilie určené pro výstavbu pozemních komunikací platí harmonizovaná evropská norma EN 13249, pro železniční stavby jsou určené geotextilie vyráběné v souladu s normou EN 13250.
U geotextilií (resp. obecně u stavebních výrobků) je třeba rozlišovat princip volného pohybu zboží a vzájemného uznávání výrobků v zemích EU (evropské harmonizované normy) od národních předpisů pro zabudování výrobků do konkrétních staveb (např. systémy pro Německo, Skandinávii, Rakousko).
