V roce 1950 se v bývalém východním Německu konal sjezd tehdejší vládní strany, kde bylo rozhodnuto o výstavbě nových železáren v Braniborsku, poblíž hranic s Polskem. Ještě v témž roce bylo započato s výstavbou, o rok později vzplála první z celkově šesti vybudovaných vysokých pecí. V té době to byl největší hutnický závod v celé NDR. Neméně důležitý byl také jeho symbolický význam, který spočíval v importu surovin - uhlí bylo dováženo z polského Horního Slezska a železná ruda z ukrajinského Krivoj Rogu.
Současně s budováním závodu vyrůstalo v jeho blízkosti nové město pro zaměstnance, které v roce 1953 dostalo jméno Stalinstadt, v roce 1961 pak došlo k jeho přejmenování na dnešní Eisenhüttenstadt („železárenské město").
Za dobu provozu železáren bylo s výrobou železa spojeno produkování poměrně značného množství hutních odpadů, které byly ukládány na skládky poblíž závodu. Jednou ze skládek je právě „Grube Präsident", kde byla deponována zejména struska a nevratný odpad obsahující nemalé množství těžkých kovů. Skládka byla intenzivně využívána především v letech 1984 až 2001, v současnosti zabírá plochu přibližně 10,7 ha a je zde uloženo kolem 1,6 milionu m3 odpadu. S ohledem na skutečnost, že skládka nemá izolované ani odvodněné dno, bylo rozhodnuto o jejím zakrytí a následné rekultivaci tak, aby co nejvíce splynula s okolím a neohrožovala životní prostředí průsakovými vodami obsahujícími škodlivé látky.
Rekultivační souvrství tvoří izolační fólie z vysokohustotního polyetylenu JUNIFOL D tloušťky 2,0 mm, uložená na urovnaný hladký podklad. Na fólii je instalována ochranná netkaná geotextilie o plošné hmotnosti 800 g/m2, následuje drenážní vrstva ze strusky odpovídající frakce, filtračně-separační geotextilie o plošné hmotnosti 300 g/m2 a nakonec vlastní rekultivační vrstva zeminy určená k ozelenění.
